Enervate´s world

Tyto stránky přestěhovány na enervate.blog.cz :o))))

Vaše názory a připomínky

Autorovi

Co mi pisate.... :)

Novinky - co přibylo :)

Kalendář

Harry a Natalí Potter, nový začátek - BY TABBY

1.kapitola:Pravda

"Nati, no tak Nati vstávej, máš narozeniny oslava začíná!!!! Natalí slyšíš, vyskoč z té postele!"
"Tatííí dneska je sobota, kolik je vlastně hodin??" zeptala se Nati.

"Osm třicet, tedy přesněji osm třicet pět než sem tě probudil ty ospalče, užívej si to, v tomto čase si přišla na svět."

"Oh tati, já mám ještě půlnoc!!" zúpěla Nati.

"Hele Bobku dneska je sice sobota, ale jedenáct ti není každej den!!!" řekl její otec.

"A co je na nich tak zvláštního?" zeptala se Nat. Její otec jí neodpověděl, místo toho se zamyslel. Vždyť ji to bude muset říct.... Připomínala mu její matku, byla stejně krásná, chytrá, ale i bojácná. Už jen to, že se tomu drzému klukovi zapálila koudel u zadku nasvědčovalo, že je jako ona....

"Tati? Jsi v pohodě??" a měřila si ho svýma smaragdovýma očima.

"Jistě, že ano!" a hodil po ní polštář. To si samozřejmě Nat nenechala líbit a oplatila mu stejnou měrou, potom po otci skočila, jak už to tak bývá muž, je vždy silnější, takže si Natali chytil a začal ji lechtat. Takové chvilky měli oba nejraději. Natali dělala svému otci jen radost věděla, že to otec nemá lehké a že je jediná koho má....

"Tatíí to stačí nebo se počůrám!!" hulákala Nati.

"No né Natalinka potřebuje plenky!"

"Grrrr,tati neříkej mi tak!"

"Copak Natalinka se ti nelíbí?" zeptal se škádlivě.

"Ne a ty to víš!" a s tím píchla svého otce do hrudi.

"No dobrá jak myslíš zlatíčko. Snídaně je na stole a čeká jenom na tebe."

"Ok jen se upravím."

"Od kdy pak se upravuješ na snídani?" zeptal se nevinně.

"Od doby, kdy můj otec na mé desáté narozeniny pozval mé spolužačky a zapomněl se mi zmínit o tom, že bych se měla připravit "
"Chjo ty mi to nezapomeneš viď?"

"Ne to teda nezapomenu!" řekla na oko naštvaně a znovu se rozesmála. Dal ji pusu na čelo a sešel dolů do kuchyně a hned si všiml, že něco vybočuje z "normálu". Na stole totiž ležel dopis. Obálka byla z pergamenového papíru a slova na něm zářila zeleným inkoustem. Ne to ne, tady nás přece nemohly najít, z Anglie je to přece jenom pěkný kus a kdyby to snad věděli tak by sem... Z uvažování ho vyrušilo hlasité radostné zacvakání, otočil a spatřil nádhernou sovici sněžnou.

"Hedviko?" zachrápal přidušeně. Sova se na něj podívala svýma jantarovýma očima a znovu radostně zacvakala zobákem a Harry ji nastavil ruku, aby se mu na ní usadila. Hedvika ani vteřinu neváhala a vzlétla na nabízené rámě. Harry ji roztržitě hladil a přitom pošeptal:

"Moc jsi mi chyběla víš to?" Hedvika ho něžně klovla do ucha, aby vyjádřila, že se jí po něm taky stýskalo.

"Tati co to dělá ta sova? Mám ji odstrašit?" zeptala se vyděšeně a útočně Nati.

"Ne Nati to ať tě ani nenapadne je to jasné??"

"Ano tati, ale co sní budeme dělat?"

"Co by bude u nás."

"Tati my si ji, ale nemůžeme nechat."

"Jistě, že můžeme."

"Co to plácáš taťko, vzbuď se, ona ulétla z nějaké Zoo!" Hedvika na její slova pohoršeně zahoukala a Nat otevřela pusu nad rozhořčením sovy.

"Ale né, Hedvika je má kamarádka"

"Kdo, že je?"

"Och promiň...... Nati tohle je Hedvika... Hedviko tohle je moje dcera Natali, v podstatě ji znáš…" sova na souhlas jemně zahoukala.

"Tati volám psychouše ty ses zbláznil." řekla polekaně Nati.

"Ne Nati nezbláznil, vše ti vysvětlím, ale až večer."

"Proč až večer?"

"Protože je to na dlouhé povídání a Laura je docela hlasitá dívka takže bude za chvíli zvonit" usmál se na ní otec.

"Hedviko leť do prvního patra, předposlední dveře vlevo to je můj pokoj ano?" Hedvika na souhlas zacvakala zobákem a odlétla. Nat znova zírala ještě na místo kde Hedvika seděla a ohromení ji vytrhl otec.

"Nati běž se upravit, Laura už zvoní a ty si ještě v pyžamu myslel sem, že tu přípravu uděláš pořádně!" řekl škádlivě.

"Ano generále." opravdu v tu chvíli zazvonil zvonek a Harry šel otevřít.

"Ahoj Lauro." řekl s úsměvem.

"Ahoj je už připravená???"

"Né, znáš ji přece." znovu se usmál.

"No právě, že ji znám až moc dobře!" zakřenila se Laura.

"Laurííííto už běžííím" zahulákala Nat.

"No to je dost, že de… No teda Nati tobě to sekne." Laura měla pravdu, Nati byla opravdu krásna, na svůj věk byla poměrně dost vysoká, hezký obličej lemovaly rudé, neposedné vlasy, vlastně to byla celá máma, kromě očí ty měla po tátovy....

"Děkuji Laurito."

"Grrrrrrr, kdy mi tak přestaneš říkat?"

"Já nevím, mě se to šíleně líbí" zazubila se na kamarádku Nati.

"Ehm holky, co takhle se přesunout do obývaku?"

"Jasně tati."

"Týýýjo strejdo, ty sis musel máknout, vypadá to úžasně!"

"Děkuji Lauro, to byla přece jen maličkost."

"Tati ty ses vyfik takovádle nádhera...Ta výzdoba musela trvat hodiny!"

"Eee, no jo no co bych pro mou malou holčičku neudělal." a nervózně přešlápl a koukl na skříň, kde měl schovanou hůlku.

"No tak já donesu dort jo!"

"Jasan!"řekly dvojhlasně.

"Zatím si obě udělejte pohodlí!"

"Ok táto a co ten dort?"

"Jo už pro něj běžím!!" sotva zavřel dveře uslyšel hudbu. Jak tipické, pomyslel si. Obě dívky chodily do tanečních kroužků a byly jedny z nejlepších a proto se taky kvůli nim naučil tančit, bylo to sice neobvyklé, když si jen vzpomněl na čtvrtý ročník, jaké byl kopyto a teď se tak vyšvihl, ach jo čtvrtý ročník to mu připomnělo. Měl bych jí to říct? Jistě, že musíš ty blázne, pokud se nenaučí ovládat moc jak by to zvládla ty chytráku....

"Tati co je s tím dortem?" houkla Nati.

"Už du zlatíčko!" s tím vyšel do obýváku a zpíval známou písničku a k němu se přidala Laura: "Hodně štěstí, zdráví. Hodně štěstí, zdráví. Hodně štěstí milá Nati. Hodně štěstí zdráví!! !Potom Nati sfoukla jedenáct svíček a všichni se rozesmáli.

"Ták, tady máš Nati můj dáreček a doufám,že se ti bude líbit.!" Natali rozbalila krabičku, kterou jí dala kamarádka a zalapala po dechu.

"Laurito děkuji, ale tos nemusela!!" Byla to sada nádherných šperků co viděli na Ostravské výstavě, Nati se do nich na první pohled zamilovala, byly to vlastně náušnice, řetízek a prstýnek, jelikož ale všechny peníze co u sebe měla utratila, nezbylo jí, než je hlasitě obdivovat, ale teď je měla. Byli její, nemohla tomu uvěřit. Proto taky své nejlepší kamarádce skočila kolem krku a po tvářičce ji stékalo pár kapek.

"Co bulíš ty kozo?" zeptala se se smíchem Laura.

"Tati podívej, jak jsou nádhe...Tati, kde si se vypařil?"

"Laurito zadělej ji oči tím šátkem co je na sedačce!"

"Hej strejdo, kolikrát vám všem musím opakovat, že se jmenuju Laura?"

"Potom to proberem zlato, ale teď ji zavázej oči a přijď sem jo?"

"Jistě generále!"

"Poslušně hlásím, Natalí má zavázané oči, tak cos vymysl...No páni ten je nááádherný!!"

"Takže se ti líbí?"

"Jo a moc. Ty seš ale pašák!!!"

"No s tím pašákem bych to nepřeháněl, hlavně, že se to líbí tobě máte stejný vkus a…"

"A už radši nemel nebo ti upadne pusa a Nati se uhryže nedočkavostí!!"

"To je mi ale podpora!" řekl kysele Harry.

"No tak šup, běž."

"No jo no, vždyť už jdu." zahuhlal nerudě. Vložil dárek Nati do ruky a ona zapištěla.

"Tati, to myslíš vážně?"

"Ano myslím!"

"Můžu si sundat ten šátek?"

"Jistě."

"Oh můj bože tati, on je tak sladký!!" na klíně jí totiž leželo malé černé štěně, byl to malej voříšek, který by měl vyrůst do obrovského psa.

"Tatínku muj zlatý, já tě zbožňuju víš o tom?"

"Teď už jo, zlatíčko! Jak mu budeš říkat?"

"To nevím, asi podle nějake vlastnosti nebo prkotině co provede, co říkáš?"

"Jo to by šlo." Jako by štěňátko chtělo jméno hned, strčilo svůj čumáček Nati do ucha a začal čenichat.

"Už to mám!" výskla Natali.

"Jak?" vhrkli dvojhlasně.

"Čmuchal, líbí?"

"To je originální jméno!" vykřikla Laura.

"A co ty táto?"

"Ehm, no je to úžasné jméno lásko!" no paráda, další vzpomínka pomyslel si…

"Tati, je ti něco?"

"Ne vůbec ne zlato.. .No tak co, zatančí si semnou moje malá tanečnice rozvernou Chachu?(pro neznalce čaču)

"Jistěže troufalče, až dotančíme, sotva popadneš dech!"

"No to teda né, já si s ním chci taky zatančit, potom ho můžem dodělat, ale taneček si dáme!" vložila se do hovoru na oko uraženě Laura.

"Ok beru to!!" řekla souhlasně Nati a tak blbli všichni tři až do půl osmé.

"Lauro myslím, že bys už měla jít domů, víš, že jsme takhle domluvení s rodiči!"

"Jo dik, žes připomněl jinak bych se zapomněla, s váma ten čas utíká!"

"Jo, tak zítra přijď, vyrazíme na Hrad!" navrhla Nati.

"Oni už ho opravili?"

"No jistě, Moravskoslezky hrad je už v plném provozu!" odpověděla pohotově.

"Tak ok, zítra sem tu jako na koni!"

"Pa Lauro a diky za dárek!"

"Vždyť víš, že to byla maličkost."

"Jasně Lauro, tak v deset jo?"

"Jistě Nati, dřív bych tě z postele nedostala!"

"Ha ha, velice vtipný!"

"Tak pa pa Laurito!"

"Grrr, neřikala sem snad něco!"

"Hej vy dvě Blažkové, mám tam vlítnout?!"

"Ne tatínku, Laura už odchází........ Tak zítra hoj!"

"Hojky!!"

"Pujdu si lehnout tati jo!"

"Počkej Nati, musím ti něco vysvětlit!" zavolal na Nati docela dost přeskakujícím hlasem. Nati přiběhla do kuchyně a když viděla že její otec drží v ruce dopis, zeptala se.

"Co se stalo tatínku?"

"No tohle je...... Víš, je to dopis z tvé budoucí školy." hlas mu po každém tom slově víc a víc zeslaboval…"A Nati nezlob se na mě, až se dozvíš co vlastně jsi..."

"Tati co to pro bůh meleš? Přijímačky budu dělat až v devítce a já sem teprve v šestce tak co blázníš?"

"Přečti si to!" Nati vzala tedy do rukou dopis, byl zvláštní, její adresa byla napsaná zeleným inkoustem a dokonce byla zapečetěna, nikdy nic takového neviděla.... Rozlomila pečeť a četla s pusou do kořán. Dopis byl psán Anglicky to jí ale nedělalo problém, táta byl z Anglie, tak do ní hustil oba dva jazyky..... Ale nemohla, nechtěla uvěřit, co tam bylo napsáno.

Vážená slečno Potterová,

s potěšením Vám oznamujeme,

že ve Škole čar a kouzel

v Bradavicích počítáme se

studijním místem pro Vás.

Školní rok začíná 1. září.

Očekáváme Vaši sovu nejpozději

31. července.

S pozdravem Severus Snape,

zástupce ředitele.

"Si děláš srandu... Tati víš co, jsem docela dost utahaná a tenhle vtip se ti moc nepoved! Dobrou."

"Počkej... Věděl sem, že se na to budeš dívat takhle, ale to není vtip, věř mi, dokážu ti to." a v rychlosti blesku vytáhl dlouhou tyčku a z ní vyprsklo pár zlatých jisker a šálek co byl na stole začal stepovat, protože mu narostli dvě tenké, ale silné nohy.

"Ha dobrej vtip, seš vážně super iluzionista, až tohle řeknu Lauře…"

"Seš tvrdohlavější, než sem byl já!!!"

"Aha a je to vše?"

"Ne není a budeš tu tak dlouho, než příjmeš to, že si čarodějka!"

"Teď to opravdu chce psychouše!" vzala do ruky mobil a mačkala příslušná tlačítka, ale mobil ji vyklouzl z ruky a držel ho její otec.

"No tak dobře vykouzli mi třeba lva" řekla navztekaně.

Ani nevíš, jak si mi tím usnadnila práci holčičko!! Pomyslel si a sám se přeměnil v obrovského lva. Natali se ztratil hlas a vystrašeně se přilepila na zeď. Trochu tě potrápím ty mrško!!! A nebezpečně se blížil k Nat, té se začal pomalu, ale jistě vracet hlas a začala pronikavě pištět, ale Harry se nepřestal přibližovat, až byl u ní tak blízko, že se jí čumákem dotýkal, olízl ji ucho a přeměnil se zpět.

"Ne, ne to ne, to je jen zlý sen!!!"

"Zlato je mi líto, ale není!" řekl tiše" Vzpomeň si, jak se tomu klukovy zapálil zadek, když ti nadával a vzpomeň si..."

"Tati to né, proč??"

"Chtěl jsem tě ubránit..."

"Před čím? Před pravdou?" zeptala se ho uplakaně.

"Né to není pra…"

"Kde je ta škola?" i když věděla, že se ptá úplně zbytečně když dopis je psaný anglicky.

"V Britanii."

"Takže je to jasný, nikam se nejede!"

"Musíme zlatíčko!"

"Né to ne, co Laura a co ostatní? Proč tu nemůžeme zůstat?"

"Musíš se naučit ovládat svou moc!" teď Natali stékali slzy proudem.

"Natali, nikdy sem ti to neměl zatajit, ale chtěl jsem být normálním člověkem!" Teď i mu stékaly slzy proudem.

"Nati pojď ke mě."

"Ne nejdu, musím si jít lehnout." a s pláčem utekla do své ložnice. Harry se zhroutil na stůl a jeho smaragdové oči se zalily horkými slzami, potom vysílení okamžitě usnul neklidným spánkem.
Žádné komentáře
 
Jakékoli připomínky či nápady na vylepšení pisejte pls. do diskuze. Pokud máte zájem o uveřejnění povídky - napište mi e-mail na Enervate@seznam.cz Postavy v povídkách budou od J.K.Rowling a nebo vymyšlené. Za povídky nedostávám a ani nebudu dostávat peníze. Obrázky, informace apod. pochází z oficiálních stránek, blogů ... a jsou veřejně dostupné. Nepoužívejte uveřejněné povídky na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu o autorizaci mě prosím kontaktujte(hermiona123456@seznam.cz). Děkuji! Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!