Enervate´s world

Tyto stránky přestěhovány na enervate.blog.cz :o))))

Vaše názory a připomínky

Autorovi

Co mi pisate.... :)

Novinky - co přibylo :)

Kalendář

Harry a Natalí Potter, nový začátek - BY TABBY

11.kapitola: Zařazování 2/2

"Tý jo kluci já jsem úplně jako na trní!" řekla Nat, když procházeli vstupní bránou.

"To mi povídej, dostat se do Zmijozelu, to radši jedu zpátky k mamce." hudroval Fred.

"Jo přesně tak, tohle by mě asi zabilo." potvrdil Georg.

"No já jsem asi jediná, která se bude modlit za Zmijozel." řekla potichu Carmen. Všichni se potichu rozesmáli.

"Neboj Carmen, budeš tam, kde ti nikdo neublíží." pošeptala jí její nová kamarádka a jemně ji objala kolem ramen.

"Tak už jsme tu pane profesore."

"Evidentně jste tu, vás Hagride nejde přehlédnout." řekl posměšně nějaký muž u dveří.

"No tak kluci, my se uvidíme pak ano?"

"Jasně." odpověděli a pak jen sledovali, jak se obr vzdaluje .Natali se znovu podívala ke dveřím a spatřila vysokého muže s křivým nosem a ..... O můj bože ty vlasy… blee. Měl je dlouhé, černé a umaštěné. Jen klid holka, možná si je jen nestihl umýt, utěšovala se.

"Za chvíli začne slavností hostina na zahájení školního roku, ale ještě než zaujmete svá místa ve Velké síni, každého z vás zařadíme do některé ze čtyř kolejí. Jde o velice důležitý obřad, protože po celou dobu, kterou strávíte v Bradavicích, budete společně hodit na vyučování s ostatními ze své koleje, spát v kolejní ložnici a trávit volný čas ve společenské místnosti své koleje. Čtyři koleje z naší školy se jmenují Zmijozel, Havraspár, Mrzimor a Nebelvír." poslední kolej řekl poněkud ledověji než ostatní tři.

"Každá z nich má vlastní slavnou historii. Dokud budete v Bradavicích, získáte každým svým úspěchem pro svou kolej body, pokud ovšem porušíte školní řád, vaše kolej o body přijde. Kolej která dosáhne nejvyšší počet bodů, získá na konci roku školní pohár, což je veliká pocta. Ke slavnostnímu zařazování dojde za několik okamžiků. Vrátím se, až budete připraveni." poté se otočil na patě a zašustil pláštěm.

"S tímhle týpkem nebude žadná domluva." vydechla potichu Nat.

"To je profesor Snape." řekl Georg.

"Jak to víš?" zeptala se Nat.

"Popis na něj sedí, umaštěněj netopýr tvářící se jak kakabus… Tohle na utvrzení jeho jména musí stačit." řekl prostě.

"Jak si na to přišel."

"Ehm no strýček Fred mi jednou dal velice zajímavou věcičku, jmenuje se to ultradlouhé uši, dá se s tím perfektně odposlouchávat, no a táta si rád libuje v pojmenovávání určitých lidí." vysvětlil.

"Supr, dozvíme se ještě něco takového?" zeptala se pobaveně Nat.

"Tak jste připraveni?" zeptal se Snape a změřil si je všechny pohledem a tak Nati uvolnila pramen který jí držel za uchem, aby jí nešlo tak dobře vidět do obličeje, měla takový pocit, jakoby ještě neměla odhalit tvář.

"Tak pojďte za mnou." Zavelel. Nati se divila, jak muže někdo chodit jako napnuté pravítko a tak pomalu.

"Hej kluci, asi si nebudu moc vidět na cestu, tak mi pomožte." řekla pomalu.

"Hih ty seš prdlá." pousmála se Carmen. Když konečně prošli tou velikánskou síní, profesor Snape začal předčítat její nové spolužáky. Nati se koukla ke stolu před nimi a viděla, jak se její otec a strejda Ron snaží potlačit šílený smích. Ohlédla se na Carmen, byla k smrti vyděšena a bylo vidět, že se modlí ke všem svatým, aby ji vzali do Zmijozelu. Fred i Ggeorg měli dost bílou tvář a Nati se nervozitou převracel žaludek.

"Malfoyová Carmen."

"Och můj ty smutku." zašeptala Carmen.

"Neboj, vše dobře dopadne." řekla Nat a jemně ji objala.

"Díky." šeptla a klopýtala ke stolečku s kloboukem, který měl říct do jaké koleje se půjde. Carmen, které jako z jedné z mála nespadl klobouk do očí, byl vidět strach a smrtelné vyděšení v její tváři a také to vypadlo, jako by chtěla rozmačkat stoličku.

"NEBELVÍR!!!" vykřikl moudrý klobouk. Nat s úzkostí sledovala, jak se její kamarádce podlamují kolena a s jakým strachem se ohlédla na svého bratra, který vypadal, jako by ho přejel parní válec.

"Malfoy Marcus." toho poslal moudrý klobouk do Zmijozelu. Za chvíli přijde na řadu ona. Tak kruci co se děje, proč nevyhlásí ten chlap už konečně její jméno, pohlédla na svého profesora. Málem vyjekla, profesor byl bílí jako stěna a ve tváři se mu zračila nenávist, potom vyslovil její jméno:

"Natalía Potterová." polekala se a nevěděla proč její jméno řekl s takovou nenávistí, ale radost z jeho chladu mu nechtěla udělat, proto taky ladně pohodila hlavou podívala se mu do jeho chladných černých očí a sladce se na něj usmála, to ho možná vytočilo ještě víc, ale nedal nic najevo, posadil ji klobouk na hlavu.

"Vítej zpět Natalíe Potterová."

"No nazdar."pomyslela si Nat.

"Hm, nejsi ráda že mě slyšíš?"

"Ne to ne pardon já..."

"V pořádku... vím přesně kam půjdeš, ale ještě předtím ti chci říct pár maličkostí."

"Ano poslouchám."

"Si stejná jako ostatní, ale přece jiná, máš v sobě krev Potterů a Weasley, jsi jedinečné dítě, máš otce, který toho mnoho zakusil a čas chce, aby sis možná zakusila to samé... nezapomínej ale, že máš otce, který tě vždy podpoří... on takové štěstí neměl.... A teď kam tě pošlu..."

"Né počkej řekni mi víc..." pozdě moudrý klobouk vykřikl:

"NEBELVÍR!!!" ani nevěděla co děla a sama se postavila a pomalu se blížila ke Carmen. Potom se ohlédla na otce a zvednula palec. Její otec jí tleskal a bylo to po dlouhé době, co ho viděla zářit tak velkým štěstím. Potom se k ní přidal i Fred a Georg a pak už to šlo rychle, když si poslední student sedl, povstal Brumbál a přivítal je, poté jim popřál dobrou chuť. Natalí čekala, že se budou zvedat, aby si stoupli k nějakému jídelnímu okýnku, ale nikdo nic takového nedělal a tak se podívala do svého prázdného talíře, tedy do talíře, který byl prázdný, teď byl plný dobrot, Nati na to s úžasem hleděla. Všude se ozýval smích a hlasité vyprávění a tak Nati na nic nečekala a začala jíst a ještě musela uklidnit Carmen.

"Hele holka kašli na to, seš tam kde máš být."

"Máš pravdu, nemá cenu se nervovat."

"Hele holku viděli jste, jak Snape málem nerozdejchal, že jsme tu."

"Jo, všimla a taky jsem si všimla, že Natali to s tím profesorem nebude mít lehké, takhle mě totiž neoslovuje ani můj otec."

"Díky Carmen, tohle mě utěšilo." polkla naprázdno Nat a všichni se rozesmáli. Najednou se jí zamlžilo, viděla sebe a nějakou postavu v černém, byl to muž měl totiž široká ramena.

"Hej co to provádíte?" křikla pak ji napadlo.

"Vy mi lezete do hlavy? Tak to ne, běžte pryč a hned, nebo vás kopnu do zadní partije vašeho těla!" ale muž se ani nehnul

"Tak jo, vy si nedáte říct. " rozeběhla se a plnou silou strčila do toho muže a s hrůzou viděla jeho tvář... Byl to profesor Snape, vypadal hrozivě. Znovu ale viděla ostře, rozhlédla se ke stolu a viděla, jak si ji profesor zkoumavě, ale i naštvaně prohlíží. Natli uhla pohledem a dělala, jako by se nic nestalo. Když dojedla, Brumbál uvedl novou profesorku a nového profesora, čímž byl její otec, pak mluvil něco o Zapovězeném lese a o jakémsi školníkovi. Natli to nevnímala, chtěla odsud hrozně rychle vypadnout, její modlení bylo vyslyšeno, jakási dívka je oslovila a vedla je do jejich společenské místnosti.

Žádné komentáře
 
Jakékoli připomínky či nápady na vylepšení pisejte pls. do diskuze. Pokud máte zájem o uveřejnění povídky - napište mi e-mail na Enervate@seznam.cz Postavy v povídkách budou od J.K.Rowling a nebo vymyšlené. Za povídky nedostávám a ani nebudu dostávat peníze. Obrázky, informace apod. pochází z oficiálních stránek, blogů ... a jsou veřejně dostupné. Nepoužívejte uveřejněné povídky na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu o autorizaci mě prosím kontaktujte(hermiona123456@seznam.cz). Děkuji! Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!