Enervate´s world

Tyto stránky přestěhovány na enervate.blog.cz :o))))

Vaše názory a připomínky

Autorovi

Co mi pisate.... :)

Novinky - co přibylo :)

Kalendář

Harry a Natalí Potter, nový začátek - BY TABBY

2.kapitola: Nejlepší kamarádka

Ráno ho probudila ostrá bolest hlavy, ležel na stole a vedle něj pobouřeně houkala Hedvika.

"Promiň, já na tebe zapomněl." a jemně ji pohladil. Hedvika se na něj podívala pronikavým pohledem a pařátkem mu přistrčila dopis z Bradavic. "Oh jistě, odpovědět." Vzal čistý pergamen a načmáral:

Dcera se dostaví 1.září do Bradavic s pozdravem Harry James Potter.

"Hedviko doruč to řediteli Bradavic jasné, nechci, aby o mě věděl kdokoli jiný!"

Hedvika na souhlas zahoukala, jemně ho ždibla do prstu a vylétla oknem vstříc Bradavicím...... V tom vstoupila do kuchyně Natali, nevypadla o nic líp než Harry. Její otec se na ní utrápeně podíval, Natali to nevydržela a vrhla se mu kolem krku, kde se mu rozeštkala, když se uklidnila zeptala se na otázku, která jí hlodala už od doby, co jí otec řekl, že je čarodějka.

"Tati víš jak si mi vyprávělo o tom muži, co zavraždil maminku a co rozséval kolem sebe zlost? Byl on kouzelník?"

"Ano byl."

"A..... a on na ní použil nějaké kouzlo?"

"Ano použil..."

"Co, co se sním stalo?"

"No víš já ho zabil."

"Cože, ty si zabil člověka?"

"Ne, to ne drahoušku, já nezabil člověka, já zabil zrůdu která...."

"Ale i tak tati, utíkáš snad před zákonem?!"

"To ne, víš, kdybych ho nezabil já, tak by to neudělal nikdo..."

"Cože, jak to myslíš?"

"Promiň, já ti to vysvětlím..."

"No to bych byla velice ráda!"

"Jistěže." odtušil kysele její otec. "Když mě nebudeš přerušovat, dozvíš se toho mnohem víc!"

"Ano otče" řekla škádlivě, ale její táta se zamračil a začal s vypravováním.

"Vlastně to všechno začalo dávno přede mnou, než jsem se vůbec narodil......."

"No jo tati, přejdi rovnou k věci....."

"Neříkal jsem snad něco?.... V tu dobu začal nabývat na síle kouzelník jménem Lord Voldemort, jeho pravé jméno ale bylo Tom Rojvol Raddle, vraždil a přetahoval na svou stranu mocné a zlé kouzelníky, ale kouzelníci se mu vzepřeli a to tím, že vznikl takzvaný Fénixův řád, který se stavěl na odpor.......... Ve Fénixově řádu byli i mí rodiče a Voldemort se rozhodl, že je prostě zabije... Mým rodičům se ale dařilo ukrývat, našel se ale zrádce, který vyzradil dům, ve kterém se ukrývali..... Proto se taky stalo, že když mi byl pouhopouhý rok, vtrhl k nám do domu a zavraždil mé rodiče.... První zemřel můj otec, bránil mě a mou mámu, ale Voldemort ho chladně zabil. Má matka nemusela zemřít, Voldemort totiž chtěl jen mě. Mě roční děcko, co sotva leze po čtyřech, jak jsem zjistil, matka se postavila mezi mě a Voldemorta a tím mě ochránila velmi prastarými kouzly, na které ta zrůda zapomněla tím, že zavraždil mou mámu, já zemřít nemohl, nikdo nevěděl proč...... Jen věděli, že když proti mě vyslal smrtící kletbu, ta se jen odrazila a zasáhla jeho a mě zůstala jen jizva ve tvaru blesku...... Jenže po čtrnácti letech se vrátil zpět v plné své síle."

"On nezemřel? Vždyť si mi právě řekl, že..."

"Promiň špatně jsem ti to vysvětlil, on nezemřel byl pouhý otisk duše, vlastně né nebyl, nedá se to prostě popsat, ale jak jsem ti řekl, vrátil se, když já byl ve čtvrtém ročníku v Bradavicích, od té doby umírali skvělí kouzelníci a  on nabýval pořád na síle.
Poté jsem se dozvěděl, že já jsem bohužel jediný, kdo ho muže zabít. V tu noc, kdy se odehrávala poslední bitva, jsem žádal tvou matku, aby zůstala v bezpečí s tebou, jenže neposlechla a v době, kdy Voldemort na mě seslal smrtící kletbu se přede mě postavila a já jí nestihl ani říct, jak moc ji miluju." Harry si ani nevšiml, že mu ukapávají slzy.

"Tatínku můj, kolik už sis toho musel vytrpět!" potichu řekla Nati a objala ho.

"Miláčku, si to jediné co mám a to, že se tam vracím, je pro mě nejtěžší úkol co jsem kdy měl...."

"Já vím tati... Myslíš, že bych to mohla říct Lauře?"

"Laura je tvá nejlepší kamarádka a určitě to pochopí, takže můžeš."

"Si zlato!" a vyběhla do pokoje.

"Ahoj Lauro, můžeš přijít hned teď?"

"Jistě, už se k tobě chystám… Děje se snad něco?"

"Ano Laurito, děje, přijď prosím!!!"

"Ty mě děsíš, co se stalo?"

"Po telefonu ne!!! Přijď a to hodně rychle!"

"Už letím!" ani né za pět minut byla Laura u dveří a zvonila. Byla to výhoda mít nejlepší kamarádku ve vedlejším domě.

"Ahoj Lauro, pojď sedneme si do kuchyně, Natali přijde hned."

"Ahoj, tak to je hodně zlý co? Když máme poradu v kuchyni a to všichni tři."

"Jo to asi jo." řekl posmutněle a sedl si ke stolu a Laura také. Po chvíli vběhla do kuchyně Nati, měla zarudlé oči a když viděla svojí nejlepší kamarádku, vrhla se jí kolem krku.

"Co se proboha stalo Nati?"

"Lauro my..... My se musíme stěhovat!"

"Jo takhle, já myslela, že ti někdo umřel... Vždyť to nemůže být tak zlé…"

"Lauro, je to zlé, my se stěhujeme do Anglie!"

"Co? Ne to ne, nesmíš mě tu nechat... Proč?" vhrkly Lauře do očí slzy.

"Musím tam jet kvůli mé nové škole." rozplakala se naplno Natali.

"Proč, ta naše už ti nevoní? Co je na té Anglické tak zvláštní?"

"Je to škola čar a kouzel."

"Nati ty blázne, málem sem ti na to skočila, hele apríl si prošvihla!" smála se Laura a utírala si oči od slz.

"To není vtip, je to skutečnost!"

"Jo, jestli ty si čarodějka, tak já jsem Ruskej tank!"

"Lauro poslouchej mě, odjíždím do Anglie studovat školu čar a kouzel v Bradavicích!!!"

"Tak mi něco vyčaruj ty Sabrino!" ušklíbla se Laura.

"Tati prosím." houkla na svého otce Nat. Mezi tím, co se dívky hádaly, úpěnlivě přemýšlel.

"Jistě." švihl hůlkou a místo petlahve stál na stole zlatý pohár. Laura koukala dost vyjeveně, ale potom se otřepala a řekla "Dobrej pokus."

"To není pokus, ale kouzlo."

"Jo, tak mi vyčaruj tygra."

"Kam vy na ty zvířata chodíte?"

"Ha nedokážeš to co!"

"Ale jistě, že dokážu Laurito, jen trochu ustup." Laura poslechla a s úšklebkem sledovala svého strýce. Potom otevřela malou pusinku, když se začalo rýsovat pružné tělo dravé šelmy.

"Běžte dál nevím jak na nás bude reagovat." pošeptal potichu.

"Jak nevíš, jak zareaguje?"

"No jestli na nás skočí nebo ne!"

"Tati, nedělej si legraci a nech ho zmizet."

"Si nedělám legraci."

"HNED!!!!" vykřikla Natali protože na ně tygr vycenil zuby.

"No tak jo, chtěl jsem, aby tomu uvěřila!"

"Tati, já si myslím, že už tomu věří, tak ho DEJ PRYČ!!!"

"No jasně, promiň!"

"Tati!!!" Harry lenivě mávl hůlkou a tygr byl pryč, ale holky byly ještě vyklepané.

"To bylo trochu kruté, nemyslíš?" vyjela na svého otce Nat.

"Ne, nebylo Nat, sama ho chtěla vyčarovat!"

"No jo i tak!"
"Nic by vám neudělal!"

"Jak to můžeš vědět?" zeptala se rozhořčeně.

"Mám snad hůlku, né?" odpověděl ji stejným tónem.

"Promiň, já nechtěla."

"Hm." zabručel Harry.

"Och můj bože, jen to ne. Je to jen zlej sen!! No ták probuďte mě, prosím!!" to se ozvala Laura.

"Prosím, pochop mě!" řekla prosebně Nat.

"Jak dlouho to víš?" zeptala se neutrálně Laura.

"Od včerejšího večera... Táta mi to řekl, až si odešla."

"Proč si ji to neřekl dřív?"

"Já ani sám nevím... Chtěl jsem vést normální život!"

"Kdy vlastně odjíždíte?"

"No ehm, příští týden."

"Proč tak brzy, tati?"

"No, víš školní rok začíná za necelé tři týdny a to je ten nejlepší čas."

"Ach tak a uvidíme se někdy?" zeptala se Laura

"Jistě Laurito, vždy, když budeš nebo budeme chtít!"

"Vážně?" vyhrkli obě dívky naráz.

"Ano, vážně." usmál se Harry.

"A jak se to dozvíte?"

"Co se dozvíme?" zeptal se rozrušeně.

"No pošta bude dlouho trvat!"

"Najdu nějaký způsob a když tak to pošleš soví, ta je rychlejší."

"Cože, soví?"

"Ano, soví pošta."

"Aha, asi nemá smysl mi to vysvětlovat."

"Jak chceš."

"Kde je Čmuchal?" zeptala se Laura po chvíli.

"Na zahradě, hraje si s rozstřikovačem."

"Nepůjdem za ním?"

"Jo půjdem."

"Holky počkejte, mám návrh."

"Jaký?" ozvali se sborově.

"Nechceš tady celý ten týden zůstat s námi? Vím, že bydlíš hned vedle, ale nebylo by to lepší?"

"Jůůůůůůů, to jako fakt?"

"No jistě!"

"Tati!!" "Strejdo!!" vykřikly a vrhli se mu kolem krku

"A Laurito, nikomu nesmíš říct nic, co jsme ti prozradili, ano?!"

"Rozumím kápo!"

"Seš si tím jistá?"

"Ano!!!!"

"Dobře, běžte za Čmuchalem."

"Jasan tatínku!"

Harrymu naskočila nepatrná vráska věděl, že mohli vyrazit už zítra, ale chtěl dát Natali a Lauře čas, byli přece jako sestry..............

***********************************************************************

Týden uběhl jako voda a nastal čas loučení. Všechny jejich osobní věci a věci co potřebovaly Harry začaroval tak, aby je mohli naložit do jediného baťůžku....

"Natali, můžem?"

"Ne, Laurita tady není, jako by se vypařila!" začala popotahovat Nati.

"Co, jakto?"

"Já nevím tati, bez rozloučení nikam nejdu!"

"Tady sem." ozvalo se jim za zády.

"Lauro, už sem myslela, že ses na mě vykašlala!"

"To ne, nikdy bych si neodpustila, kdybych tě nechala odejít bez rozloučení!"

"Kde si byla?"

"Šla jsem pro tvůj dárek."

"Já mám pro tebe taky malé překvapení, ale začni první." pobídla ji Nati.

"Tak dobře, tady máš nechala jsem to vyrobit, aby si na nás nezapomněla!" a podal jí tlustý balíček, Natali ho rozbalila a objevila v ní tlustou bichli, kde byli nalepené a různě vyzdobené jejich společné fotky.

"Děkuji kámoško seš ta nej."

"Hlavně nebul nebo budu taky!"

"Jo jasně, teď já jo?"

"Jo!"

"Bylo to pro mě velice těžké, ale rozhodla jsem se, nechám ti tady Čmuchala, bude ti nahrazovat mě!"

"Ale to přece nemůžu."

"Jistě, že můžeš! V mé škole psi být nemůžou a on by se trápil, tak bude u milované osoby. Tak vezmeš si ho? Táta s tím taky souhlasí!" předložila svůj argument.

"Ano beru!" a vrhla se své kamarádce kolem krku. Obě se rozplakaly, Harry je nechtěl rušit, ale čas je bohužel tlačil.

"Ehm Laurito, pojď ke mě."

"Grrrrrrrrr, kdy mi přestaneš....."

"Pššš Laurito, jsi jako moje druhá dcera, tady máš zrcátko, které nás spojí kdykoliv budeme chtít, tak ho opatruj ano?"

"Ano strýčku!"

"Budeš mi chybět"

"Vy mi taky." a objala ho, potom se objala i s Natali.

"Zlato, chyť se mě pevně za paži a v žádném případě se mě nepouštěj, bude to docela nepříjemný, dusivý pocit...."
"Počkej, mi nepojedeme žádným dopravákem?"

"Né zlato, mi se přemístíme!"

"Cože se?"

"Přemístíme se Nati a neremcej!"

"Oka šéfe!"

"Ahoj Laurito a měj se." řekli sborově.

"Grrrrrr, jmenuji se Laura a ahoj vy dva, neztraťte se mi tam!" usmála se na své dva čarodějné přátele.

Nat se pevně chytila svého otce a poprvé v životě se přemístila.
Poslední komentáře
08.06.2008 13:15:56: hezkýsmiley${1}
 
Jakékoli připomínky či nápady na vylepšení pisejte pls. do diskuze. Pokud máte zájem o uveřejnění povídky - napište mi e-mail na Enervate@seznam.cz Postavy v povídkách budou od J.K.Rowling a nebo vymyšlené. Za povídky nedostávám a ani nebudu dostávat peníze. Obrázky, informace apod. pochází z oficiálních stránek, blogů ... a jsou veřejně dostupné. Nepoužívejte uveřejněné povídky na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu o autorizaci mě prosím kontaktujte(hermiona123456@seznam.cz). Děkuji! Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!