Enervate´s world

Tyto stránky přestěhovány na enervate.blog.cz :o))))

Vaše názory a připomínky

Autorovi

Co mi pisate.... :)

Novinky - co přibylo :)

Kalendář

Harry a Natalí Potter, nový začátek - BY TABBY

9.kapitola: Cesta a poznání

Harry se díval ze rozjíždějícím vlakem a pak se přemístil do Bradavic.

***********************************************************************
"Najdeme si nějaké kupé, co říkáte?" zeptala se Nat ostatních.
"My už máme svoje zavadla u přátel, takže se budete muset obejít bez nás." řekl Lukas tak, aby jim to podal, že jim nejsou na obtíž, ale že už mají svůj program.

"Jistě, to zvládneme." usmála se.

"Tak pojďte bando, ať na nás něco zbude." zavelela. Nakonec našli volné kupé a tak se pohodlně usadily.

"Jaké myslíte, že to tam je?" zeptala se Nat.

"Já nevím, mamka a taťka nám nikdy nedovolili, abychom je tam navštívili, jedno je ale jisté, pracuje tam léčitelka madame Pomfreyová, která u nás už byla na tisíckrát." řekl klidně Fred.

"Proč prosím tě?" vyprskla Nat.

"To víš, někdy jsou naše šarvátky dost na štíru, to potom Popy lítá od jednoho k druhému!" vysvětloval Georg.

"Kdo že?"

"Popy tak ji říkáme, protože nám to nabídla." podali na vysvětlení oba, v tom se otevřelo kupé a vněm stála stará čarodějka a za sebou táhla vozík se sladkostmi. Fred, Georg a Nat vylítli jako střely a nakoupily si od každé dobroty něco.

"Na tumáš." hodil Georg Nati kartičku z žabky,, Jeho mám nejvíc tisíckrát. '' Nati malém vyjekla, na kartičce byl její otec ve věku možné šestnácti let a mával jí, rychle přečetla to co bylo na zadní stránce.

" Pan Harry Potter zvítězil nad Pánem zla a očistil tak naši zem od všeho zlého, bohužel už po roky ho nikdo nemůže nikdo nalézt a spolu s ním i jeho dceru. Myslíme, že se straní všem lidem kvůli své slávě, které má teď na své hlavě mnoho." Natali na to vyjeveně koukala.

"Tak to je gól lidi, já z jeho slávy budu za chvíli na prášky." řekla zoufale.

"A proč, sláva je úžasná věc." zeptal se hloupě Fred.

"Ano, ale sláva není všechno, tak to vypadá, jak by si táta neviděl na špičku nosu."

"Jo, jenže tvůj táta je skvělej chlap a nikdy nechtěl, aby se stalo to co se stalo, tak se tím netrap a skus tuhle fazolku." řekl jí zvesela Georg. Pojídáním fazolek tisíckrát jinak se bavili do stmívání, poté se znovu otevřeli dveře kupé a v nich stál bledý kluk s blonďatýma vlasama a pohledem namyšleného tupce a za ním se krčila drobná dívenka s vlasy zlatýma jako slunce.

"Jmenuji se Marcus Malfoy a vy jste určitě všichni do jednoho Weasleyovy." řekl výsměšně.

"Ne tos uhod, nejsme všichni Weasleyovy." řekla ledově Natali.

"Copak ty k nim nepatříš?"

"Jistěže, ale nejmenuji se Weasleyová."

"A jakpak tedy?" zvedl výsměšně obočí ,, Do toho ti nic není." řekla jedovatě, sotva to dořekla ozvalo se za jeho zády hlasité zasténání byla to Mrcusova sestra, asi vycítila nebezpečí, protože její bratr na Natali hleděl jako na nějakého odporného švába. Nati se zdálo, že takovou neposlušnost od žádné dívky neslyšel. Jí to bylo ale fuk a zeptala se:

"Jakpak se jmenuješ ty?" dívka si oddechla a pohlédla na svého bratra zda-li může odpovědět, ten jen směšně pokývl.

"Jmenuji se Carmen (Karmen J) Malfoyvá."

"Ssssss ty nejsi pravý Malfoy, si slaboška, jako byla tvá matka."

"Nemluv tak o ni... taky by se ti nelíbilo, kdybych mluvila o tvé matce špatně... nech mou mámu být, dej ji už pokoj, nemůže být klidná ani ve svém hrobě." šeptala vystrašeně Carmen, která se zachvěla neovladatelným pláčem. Nati k ní přiskočila a zuřivě Malfoyovi přikázala, ať vypadne z kupé.

"Jen si tu zůstaň, uvidíme se u stolu na hostině." S tím třískl dveřmi kupé a zmizel.

"Kretén." ulevila si Nat, všichni se na ni dívali vyjeveně.

"Co jsi to řekla?" zeptal se ze zájmem Fred, protože Natali svou nadávku řekla česky (Pozn. všechny sprostá slova co Nat řekne budou myšleny česky J).

"Ups to nic, jen jsem řekla, že... že je čas se převléct."

"Jo asi máš pravdu.... Carmen jsi v pořádku, musíš nám totiž něco vysvětlit!" řekl Georg.

"Ano jsem, ale první se převlečeme." fňukla Carmen.

"Tak dej se do toho a mluv hlasitěji, tady ti nikdo nechce ublížit." řekla ji Nat a přitom si ji prohlédla pořádně. Carmen nebyla vůbec drobná, byla na svůj věk docela dost vysoká a měla dokonalou tvář anděla a její husté zlaté vlasy se jemně na konečcích vlnily. Měla dokonalou postavu i tvář a vypadala sebevědomě.....

"Vlastně já a Marcus nemáme stejné matky, můj otec Draco Malfoy měl s mou mámou nějaké pletky, z čeho sem vzešla já. Všechno bylo krásné, otec se o mě vůbec nestaral a já s matkou žila šťastně, dokud nezačala stále více a více slábnout. Maminka říkala, že to nic není, ale bylo, umírala, věděla to a věděla, že jediný kdo se o mě může starat, je můj otec. Maminka mi zemřela v sedmy a od té doby žiji s Malfoyovými. Od Marcuse matka je na mě milá, ale mou matku mi nenahradí a můj bratr a otec mě berou jako za nějakou otrokyni. Teď ode mě čekají, že nastoupím ve Zmijozelu, ale mám strach, že… že se tam nedostanu. Nechci jít do koleje, která by mi jen ubližovala, ale jestli se tam nedostanu, otec i bratr mě zavrhnou." řekla smrtelně vystrašeným hláskem.

"Neboj se, půjdeš do koleje, která se k tobě bude hodit." utěšovala ji Nat.

"Jenže co když to nebude Zmijozel, co pak?"

"Pak budeš ten nejšťastnější člověk na světě." odpověděl Georg.

"No ano, takhle tě tvůj bratr nebude moct terorizovat." doplnil ho Fred.

"Ano to je všechno krásné, ale co až se vrátím domu?" na tuhle otázku nedokázal nikdo odpovědět. Fred s Georgem už kolikrát slyšeli taťku květnatě klít o panu Malfoyovi, ale přece jenom nikdy se nesetkali s krutostí od žádného z jejich rodičů.
"Tohle je budoucnost a s tou nesmíme žít, musíme si užívat přítomné volnosti a pak… pak je tu naše rodina, kde můžeš být o prázdninách." řekla Nat.

"Jasně, žádný Weasey nenechá ve štychu svého kamaráda." potvrdil Fred.

"Ani žádný Potter." potvrdila Nat.

"Počkej Potter? Takže ty musíš...Pane bože..."

"Pšššt, nekřič tolik... Ano já jsem Natali Potterová."

"Ta Natali Potterová? Ta dcera Harryho Pottera?" Georg s Fredem se pobaveně ušklíbli, když viděli, jak se tvářila Nat.

"Na tu slávu začínám mít averzi." řekla kysele.

"Počkej, něco ti ukážu." řekla Carmen vesele a začala se přehrabovat v kufru.

"Máma si nechávala staré výtisky novin." Natali se podívala a zděšeně vyjekla. Na titulní stránce totiž bylo vyfocené nějaké škvrně, které cumlalo dudlík a pod obrovskou fotkou hlásalo:

NATALÍ POTTEROVÁ: DCERA NEJZNÁMĚJŠÍHO KOUZELNÍKA NAŠÍ DOBY!!!!

Pod ním stál text s tátovým a máminým životopisem a pak menší fotka její maminky a tatínka, jak ji drží s něhou a láskou v náručí.

"Promiň, nechtěla jsem tě rozsmutnět." Natali totiž stekla osamocená slza po tváři.

"Né já sem ráda, že jsi my to ukázala, já jen, že mámu si vůbec nepamatuji, jak bych taky mohla, nebyl mi ani rok, když umřela."

"Koukněte, támhle se něco rýsuje!" Vykřikl vzrušeně Georg. Nati mu byla vděčná, že změnil téma a se zájmem se podívala z okna. Byl to Bradavický hrad, Nati ještě nic takového neviděla. Měl mnoho věží a mnoho světel, která musela pocházet z oken, které tam byli, byl prostě obrovský, až z toho všem čtyřem spadla čelist. Vzpamatovali se z té úžasné podívané, až slyšeli zaskřípění brzdícího vlaku. Rychle popadli své kufry a šinuli si to ke dveřím, jakmile vyskočily z vlaku slyšeli burácivý hlas:

"Prváci ke mě! Prváci půjdou sem ke mě! Prváci ke mě!"

"Tý jó!" řekla užasle, naproti ní totiž stál chlapík, který byl dvakrát větší než normální člověk, měl ježaté černé vlasy a černá švábí očka, která zářila radostí, když se jejich pohled spojil, chlapíkovy zmrzl úsměv a zatřepal hlavou potom se znovu rozhlídl a hluboký hlasem řekl:

"Já sem Rubeus Hagrid a sem profesor péče o kouzelné tvory a také tu zastávám funkcičku šafáře a klíčníka Bradavic, teďkom vás vodvedu k loďkám, které nás zavezou k Bradavicím."

"Ahoj Hagride!" pozdravili ho se samozřejmostí Fred s Georgem, takže Nati došlo, že ti dva ho znají.

"Ahoj kluci, tak jak se vede doma, všecičko v pořádku?"

"Jasně, nikdy nebylo lépe!" odpověděl Fred když se pomalu šourali k loďkám.

"Jakpak to? Něco vo čem nevim?"

"Možná, ale dozvíš se to až na hostině." řekl Georg.

"Tak pozdě?"

"Hm bohužel, ale táta říkal, že je to překvapení." Usmál se na něj Fred.

"Nemam bejt obezřetnej?"

"Pročpak?" zeptal se udiveně Georg.

"Protože znám tvého tátu a mámu a pak taky ti tři dělali takových lumpáren, že sem si už zvykl!"

"Tři?" podivil se Fred.

"No ještě tam byl jeden jejich kamarád, moc faj chlapík tendleten kluk, byl jeden z největších porušovatelů školního řádu a nejlepčí na tom bylo, že tím porušením řádu vždy někoho zachránil…teda abyste rozuměli, oni v tom byli namočeni všichni tři až po uši." rozplýval se při vzpomínkách Hagrid a nepřítomně pomáhal dětem do loděk.

"Tím myslíš strejdu Harryho?" zeptal se opatrně Georg. Při zmínce o tátovi Nat zpozorněla.

"Ano, tím myslím jeho akurát je mi po něm krapet smutno." To už proplouvali hradní branou a Nat znovu poklesla brada.
Poslední komentáře
18.01.2013 16:02:02: Before I was incredibly unsure about using research essay writing services as I did not trust they c...
03.05.2009 17:04:36: super povídka už se těšim na další pokráčkosmiley${1}
31.12.2007 17:26:07: Prosím pokračovat je to bezva
04.10.2007 22:54:47: tahle povídka není moje, ale Tabby to vyřídím, bude určo ráda :)))
 
Jakékoli připomínky či nápady na vylepšení pisejte pls. do diskuze. Pokud máte zájem o uveřejnění povídky - napište mi e-mail na Enervate@seznam.cz Postavy v povídkách budou od J.K.Rowling a nebo vymyšlené. Za povídky nedostávám a ani nebudu dostávat peníze. Obrázky, informace apod. pochází z oficiálních stránek, blogů ... a jsou veřejně dostupné. Nepoužívejte uveřejněné povídky na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu o autorizaci mě prosím kontaktujte(hermiona123456@seznam.cz). Děkuji! Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!