Enervate´s world

Tyto stránky přestěhovány na enervate.blog.cz :o))))

Vaše názory a připomínky

Autorovi

Co mi pisate.... :)

Novinky - co přibylo :)

Kalendář

Co by bylo kdyby.... ?

Co by bylo, kdyby si mě konečně všimnul? - 2.část

 Tak Tabby, přepsala jsem další část, doufám, že se ti bude líbit :0)
Sotva se za nimi zavřely křaky, uviděli před sebou jezírko, které se očividně nedalo nijak obejít. Břeh, na kterém stáli, byl porostlý slizkou chapadlovitou rostlinou.
"Doufám, že umíš plavat, Danielsová."
"Neměj péči, Pottere! Je ti ale jasné, že to nebude jen tak?"
"Jo, to jo. Beztak tam čekaj nějaké vodní potvory, aby si na nás mohly pochutnat. Jen tak pro jistotu ... umíš Bublinové kouzlo?"
"Není potřeba. Vidíš?" ukázala na zem okolo sebe. "to je žaberník, umožňuje plavat pod vodou."
"Co se s tím dělá?" zeptal se opatrně James.
"To se jí." James se jen otřásl a natáhl dlaň. Tabby mu na ni dala pár kousků žaberníku.
"To by mělo stačit tak na čtvrt hodiny. Pro jistotu si vezmem trochu sebou."
"A seš si stoprocentně jistá?"
"Pottere, kdybych tě chtěla zabít, udělala bych to určitě jinak!" odsekla mu Tabb a rychle žaberník spolkla. Potter to honem udělal taky. Pak společně skočili do vody. Zůstali pod hladinou a nějakou tu chvilku se proplétali mezi řasama, když tu najednou něco chytlo Tabby za nohu. Lekla se a vykřikla ... nebo spíš vypustila pár bublin. Otočila se na útočníka - byl to ďasovec. James si už jejích problémů taky všiml.
"Relashio!" zabublali oba zároveň s hůlkami mířícími na otravného nepřítele. Zdvojené kouzlo zasáhlo ďasovce takovou silou, že odplaval až někam ke dnu. V tu chvíli však na Jamese zaútočili další.
"Imobilus Maximus!" zareagovala Tabby pohotově. Ďasovci jako by zmrzli, James ovšem s nimi. Tabb tedy namířila hůlku jen na něj.
"Finite!" James jí poděkoval zdviženým palcem. Plavali dál, nechávajíc za sebou nehybné hejno ďasovců. Během chvilky doplavali ke břehu, právě včas, žaberník už přestával působit.
"Páni, je tu nějaká kosa." oklepal se James.
"Jo, že by to bylo tím, že jsme celí mokří?" odpověděla s nádechem sarkasmu v hlase a vyslovila formuli Vysoušecího kouzla. Rázem byli oba suší a mohli vyrazit dál.
"Vypadá to na další chuťovku..." prohodila Tabby při pohledu na mlhou zahalenou bažinu.
"Jo, a s bludníčkama k tomu. No, pokud tam nečíhá jiná potvora, tak je to v klidu." odpověděl sebevědomě Potter. Měl pravdu. Na konci bažiny se sice trochu nepohodli s hordou hladových karkulinek, ale těch se zbavili celkem rychle. Za zatáčkou na ně vyskákaly mandragory, ale oba je velice pohotově umlčeli kouzlem ´Silencio´. Další zákeřnou pastí byl hladový smrtiplášť. Potter se ho úspěšně zbavil Patronovým zaklínadlem.
"Páni, netušila jsem, že umíč vykouzlit fyzického patrona...." divila se Tabb.
"Ty to neumíš?" zarazil se James.
"No, umím, ale asi jako jediná ze třídy. Většina to nedokáže." James jen zakroutil hlavou a pokračovali dál. Najednou se zarazili. Přes cestu se táhl hluboký příkop plný odporných tvorů, kterým vybuchovaly zadky.
"Co to, u Merlina, je?" vykulila Tabby oči.
"Nejspíš nějací Hagridovi mazlíčci. Doufám, že obyčejná voda bude stačit..."
"Musíme to zkusit. Na tři?" James jen kývl. Když Tabby napočítala do tří, zároveň vykřikli : "Aguamenti!" a příkop byl plný vody.
"Evanesco!" mávl James líně hůlkou a příkop byl prázdný.
"Hm, taky jsme to měli použít hned." uculila se Tabby. Za příkopem na ně čekalo přítulné Ďáblovo osidlo. Toho se Tabby zbavila ukázkovým použitím kouzla ´Lumos Solem´. Dalším milým překvapením byl hipogryf. Poklonili se mu, on chvíli zíral, nakonec se uklonil taky. Ustoupil jim z cesty a nechal je projít. James šel jako první. Když odbočil za roh, zarazil se a zbledl. Tabby se honem podívala, co ho tak vyděsilo a ztuhla taky. Na zemi ležel Sirius Black, celý od krve a pravděpodobně mrtvý. Tabb popošla blíž k němu, chtěla se ujistit, jestli to není jen přelud. Když už stála před Jamesem, Sirius se najednou proměnil v obrovské hejno sršňů.
"Jen bubák..." vydechl James a pomalu se mu začala vracet barva do obličeje.
"Riddiculus!" vyjekla Tabby, sršňové před ní spadli na zem a změnili barvu. Chyběla jim křídla a místo žlutých pruhů měli červená srdíčka. James se rozesmál a bubák s lupnutím zmizel. Dvojice se rozeběhla. Z ničeho nic se před nimi rozestoupil vysoký porost a místo živého plotu tam byla cílová páska. Nezaváhali ani na chvíli a rychle jí proběhli.
"Dvacet osm minut a třináct vteřin!" hlásil profesor Kratiknot.
"Gratuluji, jste jediní, kdo to zvládl pod půl hodiny." přistoupil k nim Brumbál a postrčil je k ostatním soutěžícím. Když se pořádně rozhlédli, dali se do smíchu. Malfoyovi na čele rašila boule a na tváři se mu vyjímala modřina ve tvaru kopyta. Sirius byl celý mokrý jako pes a ve vlasech měl plno řas a rašeliny. Hlasitě si vyměňoval názory se svou sestřenicí, Cissou.
"Strčilas mě tam! Já bych tam sám nevlez!"
"Ale nedělej se, Blacku! Proč bych tě měla házet do bažiny? Bych tě spíš utopila!"
"o to ses taky pokusila! Co já to mám za rodinu?! Jamesi! Brácho! No konečně!" odběhl rychle ke kamarádovi, který se svíjel smíchy. Ostatní soutěžící však také nevypadali nejlépe. Škrábance a modřiny schytal skoro každý. Tabb zamávala na holky a Michelle s Lily se vydaly k ní.
"Čau, Evansová!" pronesl uličnicky James.
"Nepruď, Pottere!" prskla na něj Lily. James jí chtěl odpovědět, ale přerušil ho Brumbál.
"Nyní vyhlásíme vítěze tohoto kola!" přátelsky se rozhlédl.
"Třetí místo, 193 bodů, získává dvojice Evansová - Settová!" holky se radostně objaly.
"Druhé místo, 193 bodů, dvojice Lupin - Wellingsová! Skvělá práce." pochválil je ředitel. Remus se na svou partnerku usmál.
"A konečně první místo, plných 250 bodů, získává dvojice, která bravurně zvládla všechny překážky a mistrně spolupracovala ..., není jí nikdo jiný, než Potter a Danielsová! Gratuluji!" James se rozzářil jako sluníčko a nastavil dlaň. Tabb si s ním plácla.
"Ostatní umístění a rozdělení bodů uvidíte na nástěnce. Příští úkol proběhne přesně za měsíc. O co půjde se dozvíte opět až onoho dne. Přeji krásný zbytek víkendu!" jemně se jim uklonil a s ostatními profesory zamířil do hradu.
"To ani nevíme, co trénovat..." naoko si povzdychl Potter.
"Přece by ses nebál, Jamesíku...!" popíchla ho Lily. Jamesovi se blýsklo v očích a rozeběhl se na ní. Lil vykřikla a dala se na útěk. Tabby zůstala stát sama vedle Blacka, který se zase hádal s Narcissou.
"Měsíc na mě nepromluvíš! Ani se na mě nepodíváš! Rozumíš?!" mluvil na ni zvýšeným hlasem.
"Ts... s radostí! Idiote jeden namyšlenej!" vyprskla.
"Náno blbá, blonďatá!" oplatil jí Sirius stejnou mincí.
"Držko sprostá!" vykřikla Cissy, zlostně do něj kopla a se zvednutou hlavou odkráčela.
"No...jako! Si nějak vyskakuje!" rozohnil se Black. Tabby slzela smíchy.
"Se nesměj!" šťouchl do ní. Rozesmála se ještě víc. On se k ní nakonec přidal.
                                   *       *       *
"Hej! Danielsová!" doběhl Potter skupinku holek a popadl za ruku štíhlou černovlásku.
"Copak, uletěly ti včely?!" řekla podrážděným hlasem.
"Proč seš tak napruzená? Chtěl sem jen... mohli by jsme jít zas cvičit, ale když nechceš..." otočil se k odchodu.
"Po večeři, v sedm." svolila Tabb a připojila se zpět ke kamarádkám.
"Co potřeboval?" zajímala se Michelle.
"Trénovat..."
"Áha..., půjdeš?"
"Musím, do Krásnohůlek chceme oba." pronesla Tabb odhodlaně.
                                   *      *     *
"Dnešní úkol bude zahájen v jedenáct hodin. Čeká vás soutěž v Přeměňování... myslete si o tom, co chcete." pousmál se Brumbál.
"Za dvě hodiny buďte zde!" propustil je.
"Přeměňování?" vydechl James.
"Neměj péči, to zvládnu levou zadní. Můj oblíbený předmět." dodala Tabby, když spatřila jeho nevěřícný výraz.
"Jo ták!" rozzářil se.
"Zvedej se, jdeme!" zavelela a vytáhla ho za rukáv z lavice.
"Uvidíme se za dvě hoďky, brácho!" křikl ještě na Siriuse. Na chodbě narazili na Snapea.
"Jak to, že jsi sám, Srabusi?!" rýpnul si James. Severus sebou trhl a otočil se za hlasem.
"Potter..." šeptl a přejel ho i jeho společnici neurčitým pohledem.
"Co zíráš?! Tváříš se , jako by ti...."
"Pottere! Nech toho, jdeme, nemáme moc času!" drapla ho Tabb za ruku a násilím odtáhla. Na chvíli se za černovlasým chlapcem ohlédla. Severus na ni zaraženě hleděl. Mírně se na něj usmála.
"Proč ses ho zastala?"
"Protože je to taky člověk! Nechápu, co proti němu máte!"
"Co? Je to...!"
"Je to skvělý cíl, viď?! Zajímalo by mě, jak by bylo tobě na jeho místě!" James zbytek cesty mlčel. Promluvil až v Komnatě.
"Čím začnem?"
"Něčím jednoduchým..." rozhodla Tabby. Pustili se do toho. O dvě hodiny později už stáli před Brumbálem.
"Vidím očekávání ve vašich tvářích, proto ihned začneme. Jako první půjdu vítězové minulého kola - tedy pan Potter a slečna Danielsová! Přistupte prosím." pokynul jim.
"Vstoupíte těmito dveřmi, pak už je vše jen a jen na vás." Tabby i James přikývli a společně se blížili ke dveřím na konci Velké síně, ty se automaticky otevřely i zavřely. Soutěžící pár obklopila tma.
"Lumos!" šeptl James a osvětlil tak úzkou, dlouhou chodbu. Byla prázdná.
"To se mi nelíbí..." špitla Tabby, ale odvážně pokračovala. Po pěti minutách chůze narazili na zeď.
"No, a co teď?" zeptal se pobaveně James a sledoval Tabb, jak ji obchází.
"Já myslím, že ji musíme přeměnit." řekla po chvíli přemýšlení.
"Nechám to na tobě." zářivě se na ni usmál a o krok ustoupil, aby měla dost místa.
"Ó, jak si laskav, Pottere." pronesla, pak mávla hůlkou a cosi zašeptala. Zeď se jako by roztekla. Jamesovi poklesla čelist, když uviděl to, co se za zdí nacházelo. Stála tam obří láhev Máslového ležáku a všude kolem pobíhaly krysy. Tabby překvapeně zamrkala.
"Asi to musíme vypít.... Reducto!" vyslala kouzlo na láhev, ta se zmenšila na svou původní velikost. James se už taky vzpamatoval z prvotního šoku a právě si přivolával dvě krysy. Namířil na ně hůlkou.
"Fera verto!" místo krys držel dva poháry. tabby do nich nalila ležák.
"Tak na zdraví, Pottere!"
Když dopili poslední kapku, objevil se ve stěně kulatý otvor. Došli k němu a uviděli dlouhou skluzavku končící někde dole v temnotách.
"Kde to končí?" zeptala se Tabby zvědavě.
"Těžko říct. Ale je to dlouhé, před koncem bychom měli zatraceně velkou rychlost...." odpověděl jí James a naklonil se do otvoru trochu víc. Pak zavrtěl hlavou a něco zamumlal. Ze skluzavky se rázem staly schody.
"Prosím madam, teď je to o něco bezpečnější." šaškoval.
"Stále ví mě překvapuješ, Pottere. Ale ráda ti dám přednost. Jdi první, budu ti krýt záda. Ty krysy se mi nelíbily."
"Fajn, jak myslíš. Jdu na to!" zmizel ve tmě schodiště.
"Dole čekej!" zavolala za ním. Než vstoupila na schody, otočila se. Krysy klidně pobíhaly po místnosti. Vydala se tedy za Potterem. Po necelých pěti minutách seskočila z posledního schodu.
"Pottere?!" křikla do ticha a pevněji stihla hůlku.
"No konečně! Myslel jsem, že tu zakořením." pousmál se na ni.
"Zkoumal jsi, co je dál?" v záři Jamesovy hůlky byla vidět další chodba.
"Jen v okolí... na přeměňování jsi přeci jen lepší."
"Hm...dík za kompliment. Tak pokračujem!" prošli chodbou a došli ke kovovým dveřím. Když je James otevřel, ocitli se v krásně zdobené síni. Uprostřed ní seděl na bidýlku fénix.
"Ten je Brumbála..." vydechl James. Tabby se ho radši neptala, jak to ví.
"Fawksi!" zvolal Potter. Fénix pozvedl hlavu a z hrdla mu vyšel příjemný zvuk. Potter se vydal k němu, Tabb ho ale zarazila.
"Počkej, stůj! To nebude tak snadný..." přidržela ho za rameno. Stoupl si za ni.
"Ukaž tedy své umění." kývla mu a pořádně se rozhlédla. Vyslovila formulku a hůlkou mávla nad podlahou, t se až na pár míst propadla.
"Páni...to ....kdybych na to stoupl..." dostal ze sebe James.
"Jo, propad by ses. Dole by ses asi o něco zachytil, ale nemohli bychom pokračovat dál."
"Tak to ti dík. Seš fakt chytrá!"
"No, když to říkáš ty." pousmála se.
"Jdeme."
"Jasan." opatrně přeskakovali zbylého kamene na druhý. Po chvíli byli přímo uprostřed - u Fawkese.
"Nazdar kámo!" oslovil ho Potter a pohladil ho po hlavě. Fénix na něj zkoumavě pohlédl a natáhl k němu pařátek. Tabby si všimla, že k němu má přivázaný vzkaz. Odvázala ho a nahlas přečetla.
"Blahopřeji, již jste skoro v cíli. K poslední překážce vás doprovodí Fawkes. Díky němu tam budete rychleji. To, že poletíte s ním znamená, že jste překonali začarovanou podlahu ... výborně. Pokračujte prosím."
"Poletíme, super! Chyť se mě." Tabb sice nevěděla, jak přesně to James myslí, ale poslechla. James se následně chytil fénixova ocasu. Místností se rozneslo zamávání křídel a ohnivý záblesk. Síň byla prázdná. v jiné části se záblesk objevil znovu. Na onom místě zůstaly stát dvě postavy. Tabby se rozhlédla po kulaté místnosti, ven z ní vedl malý kulatý otvor.
"Co teď?" vypadlo z usmívajícího se Jamese. Oba stáli těsně vedle sebe.
"Popravdě? Nevím. Můžem zkusit jít k tomu otvoru." Potter jen pokrčil rameny a vykročil, Tabby za ním. Místnost se zatočila a oni se najednou ocitli vzhůru nohama.
"Jéj!" vykřikla Tabby. James trochu zbledl.
"Tahle poloha .... velice příjemná!" sykl ironicky.
"Nemohla bys s tím..."
"Přemýšlím, jak nás dostat dolů.... spokojenej?!" odbyla ho a horečně vzpomínala na vhodné kouzlo. Napadlo ji však něco jiného....
"Víš, Jamesi, ona to nejspíš bude jen iluze, přelud..."
"Jak to myslíš?" pohlédl na ni nedůvěřivě.
"Tak, že prostě půjdeme k tomu východu, společně." chytla ho za ruku a udělala první krok, James se nakonec taky odhodlal k pohybu. Byl to velice zvláštní pocit, chodit po stropě.
"Půjdeš první?" ukázal James na otvor. Tabby zavrtěla hlavou. Vytáhla hůlku a jedním mávnutím otvor přeměnila ve velké dřevěné dveře. Potter je otevřel, za nimi uviděli Velkou síň. Čekal na ně opět Brumbál s několika profesory. S dalším krokem se vše vrátilo do normálu. James se zhroutil na kolena.
"Tohle už nikdy... chodit hlavou dolů, koho to napadlo?" Tabb se rozesmála a pomohla mu na nohy. Poslední část zkoušky však nebyla příjemná ani pro ni.
"Výborně! Třicet pět minut a dvacet dva sekund." pochválil je Kratiknot.
"Cože?! Jen půl hodiny?! Mě to přišlo jako věčnost!" podivil se James.
"Ano, ano ... iluze, jak řekla slečna Danielsová. Nyní počkáme na ostatní." pousmál se Brumbál a pokynul jim, aby se posadili. James se ještě chvíli vzpamatovával z poslední části úkolu a pak se uchechtl.
"Co je?" zeptala se Tabby.
"Ále, jen jsem si vzpomněl, Sirius říkal, že Cissa se bojí krys." odpověděl jí se škodolibým úšklebkem. Chvíli se ještě bavili o tom, jak se asi ostatním budou líbit překážky a jak si s nimi poradí.
Poslední komentáře
03.01.2008 21:08:47: Tahle povídka už je celá, ale je uveřejněna na mém blogu - enervate.blog.cz , na kterém už sem delší...
03.01.2008 20:02:10: Nádherný!!! A nechcete přidat další kapitolku?smiley${1}
11.11.2007 10:57:41: nádherný
 
Jakékoli připomínky či nápady na vylepšení pisejte pls. do diskuze. Pokud máte zájem o uveřejnění povídky - napište mi e-mail na Enervate@seznam.cz Postavy v povídkách budou od J.K.Rowling a nebo vymyšlené. Za povídky nedostávám a ani nebudu dostávat peníze. Obrázky, informace apod. pochází z oficiálních stránek, blogů ... a jsou veřejně dostupné. Nepoužívejte uveřejněné povídky na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu o autorizaci mě prosím kontaktujte(hermiona123456@seznam.cz). Děkuji! Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!