Enervate´s world

Tyto stránky přestěhovány na enervate.blog.cz :o))))

Vaše názory a připomínky

Autorovi

Co mi pisate.... :)

Novinky - co přibylo :)

Kalendář

HP a Dračí dech - By It Mozkomor a Štrykovací ortéza

Prolog

Máte tu prolog!!!!!!  Nechejte komenty!!!

Seděla na skalní římse a pozorovala západ slunce. Vedle ní ležel malý dráček, stočený do klubíčka, a klimbal. Na hřbetě se mu od rudých šupin odrážely sluneční paprsky.

‚Jaké to bude? Jak budu vypadat?‘ podívala se na dráče. ‚Rudá? Zelená? Kovově šedá? Proboha, jen ne růžová! To bych nepřežila!‘

Dráček se zavrtěl, otevřel oči a usmál se. ‚Neboj, růžová to nebude,‘ ozvalo se jí v hlavě. ‚Frieth byla černá jako půlnoční nebe, takže vy se na nic světlejšího než je fialová nezmůžete.‘ Otočila se zpět k poušti. ‚Doufám, že máš pravdu, Draxi,‘ vyslala k drakovi myšlenku.

Draxis se líně protáhl, podrbal na oranžovém pulzujícím pruhu na kotníku, pohlédl na slunce a vzlétl. ‚Už bychom se měli vrátit. Pojď.‘

Dívka přikývla, vyskočila a strčila ruku do úzké štěrbiny ve skále. Tajné dveře se otevřely a oni vešli do labyrintu chodeb.

 

Otevřela oči. Zbývalo ještě pár hodin. Vstala, upravila se, probudila dráčka a spolu vyšli z pokoje. Systémem jeskyní a chodeb došli až na římsu. Chani usedla na okraj a pozorovala krajinu. Najednou se na obzoru objevila černá tečka a zvětšovala se. Z bodu se stala silueta jezdce na drakovi. Na slunci se od draka odrážela tyrkysová světélka. Když rozpoznala, kdo se blíží, seběhla do kryté skalní rozsedliny, která sloužila jako přistávací plocha. Drak se právě snášel k zemi. Jezdkyně seskočila a běžela k Chani.

„Nari!“

„Chani! Konečně!“

Dívky se objaly a začaly si sdělovat novinky. Ani si nevšimly, že z drakových zad sklouzl zrzavý mladík. Bylo mu asi pětadvacet, vyšší než děvčata, svalnaté postavy a na pravé paži měl obrovskou spáleninu. Šibalsky se na draka usmál, ten mu to vrátil a začal se zmenšovat. Místo obrovského tvora s kožnatými křídly tu stál dvoumetrový drakoneid, sice bez křídel zato však v černých kalhotách a dýkou u pasu. Na hrudi se mu křížily dva kožené pásky s vrhacími hvězdicemi a kolem krku měl volně připnutý obojek. Stavba těla byla přizpůsobena chůzi po zadních. Na první pohled bylo jasné, že jde o bojovníka, kterého nelze brát na lehkou váhu.

Zrzek si odkašlal. „Dámy...“

Nari se zarazila. „Ach, omlouvám se. Charlie, toto je má sestra Chani. Chani, to je Charlie Weasley, pracuje v Rumunsku s draky.“

„Těší mě, pane Weasley.“

„Charlie stačí,“ usmál se.

Vtom vyběhla z chodby postava, nápadně podobná tyrkysovému drakoneidovi, jen s rozdílem v barvě šupin a výběru zbraní. Byl krvavě rudý a na zádech měl meč. Zastavil se u skupinky a těžce oddechoval.

„Ahoj, Draxi. Nějak udýchaný, ne?“ ozval se bojovník.

Jmenovaný zvedl hlavu. „Nazdar, Neliere. Ahoj, Charlie.“

„Zdravím. Dlouho jsme se neviděli, viď?“

Chani udiveně zvedla obočí a podívala se na Draxe. Ten jen mávl rukou. „To necháme na jindy. Teď nás shání Rennis a Kalamadea. Máme jít do Sálu proměn. Slunce už je vysoko.“

Nari zvedla hlavu. Měl pravdu, už jen pár minut. Všichni se rozběhli směrem k chodbě. Draxis je vedl do Sálu. Nari cestou uvažovala nad tím, co se má stát. Ona a Chani byly sestry – dvojčata. Narodily se dračí matce, avšak otcem byl člověk, což znamenalo, že ony patřily mezi aelryeny – napůl lidé, napůl draci. Když je aelryenovi třináct let, na den, hodinu a minutu přesně, praskne Pečeť na třetím – posledním krystalu na těle a on se musí poprvé proměnit v draka. Většina aelryenů měla krystaly na paži či na zádech, ale ony na čele, což značilo, že mají velký magický potenciál, ale také že jejich proměna bude velice bolestivá.

Vyslala k Chani své obavy. Aelryeni mohli, stejně jako ryeni, komunikovat prostřednictvím myšlenek.

Bez dechu doběhli do Sálu, kde na ně čekal Rennis Draythorn. Byl to vysoký, mohutný muž (či spíše aelryen) s dlouhým blonďatým copem a temnýma očima. Chanin vychovatel a učitel obou dívek.

Když jim byl jeden rok, jejich matka byla zavražděna a otec uvězněn. Chani vyrůstala u fremenů, pouštního národa tvořeného ohnivými aelryeny a lidmi s kouzelnickým nadáním, a Nari u ryenů, draků s vysokou inteligencí. Přestože bydlely od sebe téměř čtyři sta kilometrů, pravidelně se stýkaly. Rennis je učil lidská kouzla a obecné znalosti, Kalamadea, Nejvyšší šaman ryenů a Narin vychovatel, dračí kouzla. Techniky boje měl na starosti Draxis s Nelierem, jejich strážci a partneři v boji. Teď dívky stály v pozoru před svými poručníky a čekaly na pokyny.

„Děvčata,“ oslovil je Kalamadea melodickým hlasem. „Za několik minut dovršíte třináct let a projdete proměnou. Pokud-li se vše podaří, stanete se plnoletými. Jistě vám něco říká Fénixův Řád?“

Přikývly.

„Výborně. Pokud budete chtít, můžete do něj vstoupit a bojovat proti zlu. Máte svolení vašeho otce. Toto je Albus Brumbál,“ ukázal na vysokého, hubeného muže se stříbrnými vlasy a vousy, který si je prohlížel zpoza půlměsícovitých brýlí, „ředitel školy v Bradavicích a vůdce Řádu. Charlieho už asi znáte a za ním stojí Bill Weasley, jeho bratr. Byli požádáni, zda by mohli asistovat při Proměně, neboť už dlouho jsme zde neměli tak silné aelryeny a navíc dva najednou. Toť asi vše. Zbývají 4 minuty.“

Dívky na sebe pohlédly, sedly si na zem a začaly meditovat.

 

Albus Brumbál stál uprostřed Sálu proměn a rozhlížel se. Byla to úžasná místnost. Na délku měla přibližně osmdesát metrů a na šířku asi padesát. Vzal-li v úvahu, že byl necelých třicet metrů pod zemí a vše bylo vybudováno ručně, musel fremeny obdivovat. Prostor byl osvětlován luminami, vznášejícími se světelnými koulemi. Na zdech byla připevněna železná oka a podél zdí ležely desítky metrů kouzelných řetězů. Stopy na stěnách ukazovaly, že tu docházelo k tuhému boji. Zde se proměňovali aelryeni.

Ale nebyl tu, aby obdivoval architekturu. Přijel před třemi dny a hned se stal svědkem něčeho, co neočekával...

Prošel úzkým kaňonem a dostal se ke vstupu do skalního systému. ‚Tady sídlí jeden z pouštních nádorů, fremeni,‘ pomyslel si. ‚Ohniví aelryeni a kouzelníci, kteří se vzdali okolního světa.‘ Aelryeni, to byl důvod jeho návštěvy.

Na světě byly dvě velké skupiny draků, které se dále dělily na podskupiny. Draci, jak si je představovali mudlové, byli zvířata bez jakéhokoliv pronikavého intelektu. Kouzelní tvorové avšak stále zvířata. Byli označování jako relieni. Zato ryeni...to bylo něco jiného. Dokázali měnit podobu, měli vlastní kulturu, kouzla, řeč a jejich inteligence byla mnohdy vyšší než u lidí. Byly čtyři typy ryenů, rozděleni podle živlů jimiž vládli: vodní, lesní, vzdušní a ohniví. Vodní žili v mořích a řekách, neměli křídla a nechrlili oheň, ale proud vody; lesní byli drobní dráčci s dlouhými drápy a křídla jim sloužila spíše k plachtění než-li k aktivnímu letu; vzdušní žili vysoko v horách, kam se lidská noha neodvážila, a patřili k nejlepším letcům vůbec. Poslední podskupinou byli ohniví ryeni. Chrlili oheň, létali, byli výbornými válečníky a ještě lepšími kouzelníky. Žili v pouštích a vyhýbali se dobrovolnému kontaktu s ostatními druhy draků. Nechávali se najímat jako žoldnéři.

Zvláštní skupinou byli aelryeni, což v překladu znamená půl-ryen. Potomci lidí a ryenů. Také se dělili do podskupin a to podle původu ryena. V tomto „sídle“ se nacházeli ohniví aelryeni. Ryeni ohně žili o čtyři sta kilometrů dál.

‚Chani a Nari Blackovy. Dcery Siriuse Blacka a Frieth Atreides. Aelryeni.‘ Když dívky naposledy viděl, byly jim tři roky. ‚Jak asi vyrostly?‘ pomyslel si.

Takto zamyšlen prošel bludištěm a dostal se na prostranství půlkruhovitého tvaru obehnaného za tři stran skalami. Tady panoval čilý ruch. Zrovna přijela karavana se zbožím. Obchodníci postavili své stánky a snažili se přilákat pozornost lidí a drakoneidů, aby si něco koupili.

Albus si připomněl první věc, kterou se o aelryenech dozvěděl. Proměny. Aelryeni měli schopnost ryenů proměnit se, avšak byla omezena pouze na tři podoby. Člověk, drakoneid a drake. V podobě člověka dokázali používat lidská i dračí kouzla, jako drake jen dračí, uvážíte-li, že to byli draci, jejichž délka se pohybovala kolem dvaceti dvou metrů, je pochopitelné, že kouzla lidí byla k ničemu, protože je k nim zapotřebí kouzelná hůlka a to byl jaksi problém. Nedokázali ji uchopit do svých drápů tak, aby ji nezničili. Drakoneid bylo stádium mezi drakem a člověkem. Na první pohled vypadali jako draci, avšak měřili dva metry, chodili po zadních a oblékali se jako lidé. Ovládali kouzla jak lidí tak draků.

Najednou se ozvalo varovné troubení. Blížili se nájezdníci. Stánkaři zavírali své obchůdky, ale fremeni zůstali podivně klidní. Poslali děti ukrýt se do chodeb a sami sáhli po zbraních, které měli u sebe. Ozvalo se zahvízdnutí a z tunelu po Brumbálově levici vyrazil hipogryf. Modravé peří se zalesklo, když se v běhu rychle uklonil a na záda se mu vyhoupla štíhlá dívenka s rudými vlasy. Jednou rukou se držela hipogryfa, v druhé třímala kožený bič s ostny na konci. Ve stehenním pouzdře se jí leskla stříbrná dýka.

Hipogryf se vznesl, za ním vyrazil rudý drake a spolu zaútočili na vetřelce. Lidé se hrnuli za nimi a dávali cizincům co proto. Dívka metala kouzla, pak seskočila a přidala se do bitevní vřavy pod sebou. Po chvíli se nájezdníci dali na ústup, jen několik zraněných a omáčených zůstalo. Osadníci je odnesli do jeskyní. I vůdčí trojice se vrátila.

„Zdravím tě, Albusi,“ ozvalo se Brumbálovi za zády. „Jak vidím, obdivuješ naše bojové schopnosti.“

Brumbál se otočil. „Rád tě zase vidím, Rennisi. Tví lidé jsou skvělí. Kdo je ta rusovláska?“

Rennis se usmál. „Ty jsi ji nepoznal? Chani Black.“

Kouzelníkovi se rozšířily oči údivem. „To byla ona? Pamatuji si, když to byla malá holčička ve žlutých šatech a s černými vlásky. Jak to, že je teď zrzavá?“

„Kdyby ses díval pořádně, všiml by sis, že konce má černé jako noc. Aelryeni někdy mění barvu vlasů. Počkej až uvidíš Nari. Vyrostly, Albusi. Už to nejsou holčičky, které se tě drží za hábit. Ale dost tlachů, pojď dál.“

Muži vešli do masivu.

.

Teď stál v Sále a čekal. Spolu s ním tu byl Bill Weasley, kdyby se něco zvrtlo. Kalamadea a Rennis jej uklidňovali. Jsou silné, vše bude v pořádku. Konečně dorazila očekávaná skupina. Dvě dívky, dva drakoneidi a Charlie Weasley. Charlie se s ním pozdravil a postavil se před Billa. Zbytek se vyrovnal do řady čelem k nim. Všichni byli oblečení do atreidských uniforem (v případě drakoneidů měli alespoň černé kalhoty). Úplně vlevo stál rudý drakoneid s mečem na zádech. Brumbál v něm poznal červeného draka, kterého spatřil v den svého příjezdu.

„To je Draxis, Chaniin ochránce,“ zašeptal mu Charlie do ucha. „Ten tyrkysový na druhém konci řady je Nelier, jeho bratr a strážce Nari. Rodiče draci, ale zřejmě mezi předky patřil nějaký člověk. Proměňují se jako aelryeni, ale místo humanoidní podoby se změní v malé dráče. Jinou podobu udrží jen krátce. Jsou velmi vzácní. Říká se jim ryenici.“

Brumbál si je zkoumavě prohlédl. ‚Nechal jsem dvojčata v dobrých rukou.‘ Podíval se na ně. Měly na sobě zelené korzety, černé kalhoty, černé boty a nátepníky stejné barvy. Chani sahaly rudé vlasy s černými konečky až do půlky stehen, do vlasů měla vpletené vodomírky.

Vodomírky ukazovaly, kolik vody získal jedinec pro svůj kmen. Věděl, že voda se zde získává z těl mrtvých nebo zabitých, velmi vzácně se kradla jiným kmenům.

Na čele se jí leskly tři rubínové krystaly. Modré oči bez bělma prozrazovaly vnitřní sílu a energii. Kolem uší měla rodové tetování. Stejné měla i Nari. Krátké fialové vlasy měla rozcuchané a po zádech ji splývaly dva tenké černé copánky, na kterých měla přivázané vodomírky. Krystaly byly modré jako její oči. Brumbál však věděl, že modré zabarvení očí a bělma je způsobeno melanží, kořením, které aelryeni před Proměnou užívali ve velkém množství. Až dospějí, jejich tělo si bude vyrábět vlastní látku, jež nahradí melanž, a znovu se objeví původní barva. Šedá jako u jejich otce. ‚Siriusi...‘

Začaly meditovat.

 

‚Chani, myslíš, že to zvládneme?‘ vyslala Nari myšlenku.

‚Musíš si věřit. Pak to půjde. Jen si věř,‘ odpověděla ji.

‚Co od nás asi budou chtít? Proč máme vstoupit do Řádu?‘

Odvětilo ji ticho.

‚Chani?‘ Nari otevřela oči, podívala se na sestru a strnula strachem. Chani měla vytřeštěné oči, tělo sebou škubalo a ruce zatnuté v pěst. Bylo jasné, že velice trpí.

„Chani! Co je s t-!“ Ani nestihla doříci a tělo zachvátila křeč. Ihned pochopila, co se děje. Proměna! A protože byla Chani o chvíli starší, začalo to u ní dřív.

Nari bojovala s bolestí, snažila se ji přemoci.

‚Poddej se tomu,‘ ozval se ji v hlavě slabý hlas. Poslechla.

 

Ostatní jen bezmocně přihlíželi. Nemohli nic dělat, jen čekat.

„Podaří se to?“ zeptal se Bill.

„Dokážou to,“ snažil se bratra uklidnit Charlie. Sám však měl velké obavy. Dívky sebou trhaly a škubaly, ale nevydaly ani hlásek. ‚Jsou tak hrdé,‘ pomyslel si.

Najednou vše ustalo. Dvojčata klidně ležela na zemi, oči měla zavřené, ani se nepohnula. Bill se chtěl k nim přiblížit, ale Rennis ho zadržel. „Teď to teprve začne. Podívej.“

Krystaly na čelech se rozzářily. Dívky se vznesly asi metr nad zem a kůže jim začala tmavnout a šupinatět. Končetiny se prodlužovaly, stejně jako ušní boltce. Páteř se protáhla a narostl ocas. Obličeje byly delší a tetování kolem uší a na levých pažích, kterého si Brumbál prvně nevšiml, světélkovalo. Vlasy vlály jako ve větru, pak se spojily v jeden pramen, ten se přitiskl na páteř a ocas a stala se z něj řada ostnů. Těla se celkově zvětšovala až měřila asi dvacet metrů. Pak se jako na povel schoulila do klubíčka a v oblasti lopatek se jim objevily dva hrboly, které rychle rostly. Kůže se roztrhla a objevila se křídla. Dívky se rozbalily z klubíček a roztáhly křídla. Před lidmi stáli dva obrovští draci - jeden temně modrý s rudými ostny a krystaly, druhý fialový s černými ostny a modrými krystaly na čele. Oči měli oba šedé. Dopadli na zem. To vše trvalo asi dvě minuty.

„Paráda,“ vydechl Charlie.. „To je poprvé, co jsem viděl něco podobného.“

Rennis se podíval na Kalamadeu a ten přikývl. Kalamadea se proměnil do své skutečné podoby draka. Šarlatové šupiny se leskly ve světle lumin.

‚Jak se cítíte?‘ zeptal se dvojčat.

‚Jako po velkém flámu,‘ shodly se.

‚Teď vás naučím, jak chodit, aniž byste si šlapaly na křídla.‘

Výuka začala.

 

Po hodině, kdy zvládly jak chůzi, tak běh, a dokonce i kouzlení v dračí podobě, se opět staly lidmi.

„Uff, mám pocit, že asi nevstanu,“ sedla si Chani na zem.

„Já se furt snažím podrbat na ocase, ale nějak ho nemůžu teď najít,“ postěžovala si Nari.

Rennis se rozesmál. „Ještě vás čeká drakoneidní podoba. Potřebujeme zjistit, jaké zbraně máte.“

„Cože?!“ dvojčata se zděsila. „Další proměna?!“

„Nebojte se, teď to bude jednoduché. Neprolomujete žádnou Pečeť, ani kouzlo. Jediné, co musíte udělat, je pořádně se soustředit. Jo a nezapomeňte na kalhoty,“ mrkl na ně.

Povzdechly si. „No tak jdem na to.“ Zavřely oči a posbíraly zbytky energie.

Za okamžik místo dvou dívek stáli dva drakoneidi. V rukou jim zářily koule světla. Modrému se koule zformovala do podoby dlouhé černé tyče zakončené rubíny. Fialový měl na zádech luk a toulec s šípy, kolem pasu vrhací hvězdice a v rukách podivné zbraně. Byly tvořeny dvěmi spojenými čepelemi půlměsícovitého tvaru a uprostřed se nacházela rukojeť.

„Takže Chaniina specializace je boj zblízka a Nariina na dálku.“ ozval se Rennis.

Chani se na něj podívala. „Ale proč mám jen jednu zbraň?“

„Hmm, zkus ji chytit za jeden konec a mávnout s ní.“

Splnila to. Z tyče se stal dlouhý bič s bodci na konci podobný tomu, s jakým obvykle bojovala. Usmála se a švihla ještě jednou. Opět to byla tyč. Na zvláštní popud se ji pokusila zlomit. Tyč se rozlomila na dvě půlky, přičemž z každé byla jedna šavle. Pak je přiložila špičkami k sobě a znovu měla v ruce onyxovou tyč.

„Tohle jsem už viděl,“ poznamenal Charlie. „Je to oblíbená zbraň aelryenů. Jednu jsem našel v Rumunsku. I když tamta byla křišťálově bílá. Patřila aelryenovi vzduchu. A Nari má typickou zbraň lesních aelryenů.“

„A jaká zbraň je typická pro ohnivé aelryeny?“ zeptal se zaraženě Bill.

Bratr a dvojčata se rozesmáli. „Přece oni sami,“ odpověděli unisono.

„Měly byste si odpočinout, než vám řekneme další informace o vašem osudu,“ řekl Brumbál. Dívky jen přikývly, vzaly na sebe zase lidskou podobu a vyčerpaně zhroutily se na podlahu. Drakoneidi zvedli své paní a odnesli je do jejich pokojů.

 

Druhý den večer se Nari probudila. Měla podivný sen. Jakoby si vzpomínala na dobu předtím než přišla k drakům. Když se na to dříve snažila rozpomenout, viděla jen své rodiče, kmotra a pak jen mlhu. Ale dnes se ji to vše samo vybavovalo. Domov, přátelé svých rodičů, cestu vlakem s červenou lokomotivou, školu v Bradavicích, tamní učitelé, dokonce i ten muž, kterého jim včera poručníci představili. Co se to děje?

Oblékla se a v doprovodu Neliera, který byl opět malým dráčkem, dranitem, vstoupila do jídelny. Chani s Draxisem už tam seděli a snídali. Usadila se a pustila do jídla.

‚Chani mělas - ‘

‚Jo, taky.‘

‚Co se stalo?‘

‚Draxis si myslí, že naše vzpomínky byly očarovány Paměťovým kouzlem.‘

‚Já si to myslím taky,‘ ozval se Nelier. ‚A spolu s Pečetí se zrušilo.‘

Ostatní jen přikývli.

Dojedli a vydali se do Rennisova bytu, kde na ně čekali jejich poručníci, Brumbál a bratři Weasleyovi. Posadili se na rohože a čekali, co se bude dít.

„Víte, kdo jste?“ obrátil se Brumbál na dívky.

Chani se nadechla. „Chani a Nari Black Atreides, jediní potomci kouzelníka Siriuse Blacka a dračí válečnice Frieth Atreides. Narozeny v Anglii. Ve věku jedno roku byla naše matka zavražděna a otec uvězněn. Rok a půl se o nás staral kmotr Remus Lupin, pak jsme byly z důvodu našeho bezpečí poslány do Bradavické školy.“

„A vy jste Albus Brumbál, ředitel, a dával jste nám čokoládové žabky a promíjel naše lumpárny během pobytu ve škole. Pak jste nás předal do péče aelryena Rennise Draythorna a ryena Kalamadey,“ doplnila Nari.

„Takže jste si vzpomněly,“ povzdechl si Brumbál.

„Ano.“

„Budiž. Aspoň nemusím vyprávět vaši minulost, když už ji znáte. Ale možná byste se chtěli dozvědět něco o vaší budoucnosti. O tom, co od vás očekáváme.“

Dívky jen přikývly.

„Nastíním vám naši situaci. V tuto chvíli má Řád jen několik členů, neboť Voldemort se ještě nevrátil, avšak to zřejmě nebude trvat dlouho. Proto bychom byli rádi, kdybyste se k nám přidaly. Čekají vás mise a úkoly po celém světě, hlavně v Evropě a oblastech kolem Středozemního moře. Hlavní sídlo je vám jistě velice dobře známe, protože se nachází v domě na Grimmauldově náměstí dvanáct. Váš otec nám jej laskavě zapůjčil. Tam byste také bydlely v době, kdy budete mít volno. Dám vám den na rozmyšlení, co vy na to?“

Sestry se na sebe podívaly, pak na své dráčky a přikývly.

‚Myslím, že to zní dobře. Co vy na to?‘ zeptal se Nelier ostatních.

‚Souhlas,‘ přidal se Draxis.

‚Co lepšího můžeme čekat? Budeme bydlet v našem domě a konečně můžeme využít to, co nás celý život učili,‘ přidala se Nari.

‚Mluvíte mi z duše, přátele,‘ řekla Chani. „Nemusíte čekat do zítřka, nabídku přijímáme.“

Brumbál se usmál. „Výborně. Kdy můžete být připraveny na cestu?“

„Kam se pojede?“ chtěl vědět Nelier.

„Vy a pár nejnutnějších věcí se vydáte s Charliem do Rumunska a zbytek se dá směrem k vašemu novému domovu, do Londýna.“

„Jasně!“ vyhrkl Draxis. „Konečně nějaké vzrůšo!“

Všichni se rozesmáli. Draxis se jen nechápavě díval na své přátelé. „Draxi, to je první úkol, ne výlet k babičce, víš?“ smála se Nari.

„Jasně, že to vím. U babičky byla vždycky nuda.“

„Dost řečí, upalujte balit!“ snažil se Kalamadea překřičet smích.

„Rozkaz, šéfe!“ vyhrkli noví členové Řádu a upalovali do pokojů ho co nejrychleji splnit.

Další den před setměním vyrazili na sever přes moře do Evropy.

Poslední komentáře
18.12.2007 13:58:10: bezva:) mimochodem jak často se sem mám chodit dívat, jestli nepřibyla nová kapitola??
06.12.2007 17:08:22: za mala pismenka se omlouvame, IT mozkomor to přepisuje 12 times roman...
02.12.2007 19:05:18: páni je to moc hezké.. zajímavý nápad.. jen by nebylo špatné kdyby tu byla větší písmena.. moc na to...
 
Jakékoli připomínky či nápady na vylepšení pisejte pls. do diskuze. Pokud máte zájem o uveřejnění povídky - napište mi e-mail na Enervate@seznam.cz Postavy v povídkách budou od J.K.Rowling a nebo vymyšlené. Za povídky nedostávám a ani nebudu dostávat peníze. Obrázky, informace apod. pochází z oficiálních stránek, blogů ... a jsou veřejně dostupné. Nepoužívejte uveřejněné povídky na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu o autorizaci mě prosím kontaktujte(hermiona123456@seznam.cz). Děkuji! Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!